Prozření z hlubin tmy

4. května 2017 v 23:14 | Atia |  Poezie padlého anděla
Chtěla jsem se stát tvým snem,
nekonečnou veličinou bytí,
ale stejně jako karmínová růže,
 

Přítomnost

29. března 2017 v 0:07 | Atia |  Atia
Třetí měsíc tohoto roku mi dal zabrat, stejně jako celý předchozí rok. Krize ve vztazích s rodinou, přítelem i přáteli. Krize vlastní identity je už jen taková třešnička na dortu. Chtěla jsem si obarvit vlasy. Na zeleno.

Cizinec v rodišti temna

14. března 2017 v 23:59 | Atia |  Z depresivního soudku kapky whiskey
Změna byla nutná, žít bylo nutné... Musela jsem utéct, vzdát se snu a vystavit srdce zkoušce...
 


Rozhodnutí je změna

11. prosince 2016 v 13:48 | Atia |  Atia
Přišlo to nečekaně, přesně tak, jak tomu bývá zvykem. Rozhodnutí. Další z mnoha, které mi změnilo život. Ať už to bylo rozhodnutí otevřít obálku, odstěhovat se nebo potkat někoho, kdo Vám od základu převrátí vnímání světa. Vždy je to podmíněno rozhodnutím.

Rezignace na víru

8. listopadu 2016 v 21:26 | Atia |  Poezie padlého anděla
Ty víš, kdo se stal mým přízrakem,
mojí touhou vzbudit svět
a zároveň jej třísnit karmínem.

Zamilovanost je víra

6. listopadu 2016 v 22:22 | Atia |  Moje duše blázní
Kolikrát se člověk může za život zamilovat? A jak pozná, že se opravdu zamiloval? Zamilovanost je svým způsobem víra. Když jsem kráčela ulicemi s člověkem, kterého jsem viděla poprvé v životě, zableskla mi hlavou myšlenka, zda jsem někdy byla opravdu zamilovaná.
Jasně jisté sympatie jsem cítila už z prvopočátku prvního setkání, ale že by to byla zamilovanost, to se říci nedalo. Tak proč se to tolikrát předtím vždy zvrtlo a překroutilo? Asi řízení vesmíru a Pluto v konjunkci s Venuší s úplným zatměním Slunce v den úplňku v pátek třináctého.

Karamelové lásky

3. října 2016 v 0:57 | Atia |  Poezie padlého anděla

Karamelové lásky

Jsi jako ta karamela
zabalen do vrstvy papírů
někdy jich je víc
a o to bližší je pocit touhy

Jsi jako ta karamela
zbaven ochrany
přesto nemáš strach
a vbíháš do náručí neznáma

Jsi jako ta karamela
kterou si vkládám do úst
sladká s vůní kouře
tvrdá, ale i měkká

Jsi jako ta karamela
s každým malým kouskem
chci tě víc a víc
jen se nebát skočit

Jsi jako ta karamela
objímáš mne s laskavostí
neskrýváš svoji touhu
a mě se podlamují kolena

Jsi jako ta karamela
ve tvých polibcích se ztrácím
tvé pohlazení má hebkost vánku
a já se chvěju chladem i žárem

Jsi jako karamela
pokaždé se zamiluju...


A světem vládlo nové světlo

3. října 2016 v 0:35 | Atia |  Z depresivního soudku kapky whiskey
... to světlo mělo podivnou barvu noci. Stejnou jako pavučina lží s kapkami nažloutlého moku levného čůča z albertu. Po ránu už mě nebudí cinkání skleniček. Zapomněla jsem na ten zvuk. Zapomnění přišlo s pocitem volnosti a bezstarosti. Uvědomění si vlastní existence a životních cílů, mne odpoutalo od snahy v cokoli.
Stalo se tomu tak v momentě, kdy mi otec tlumočil slova své "osudové ženy". Ze začátku jsem pro ni byla dívka, která dává přednost jiným dívkám před muži a to jen z toho důvodu, že jsem několik měsíců smutněla z rozchodu s jedním chlapcem. Lidově řečeno, myslela si, že jsem na holky. Sice ocením, když je slečna kus, ale poklady ukryté v trenclích mi byly vždy milejší.

Ironie řízená konvencí

26. srpna 2016 v 14:49 | Atia |  Moje duše blázní
První vzpomínka bývá zpravidla tou, jež zapomenu ihned, jakmile něco vypustím z úst. První vzpomínka rovná se první myšlenka, kterých není niky dost, a často bývají velice geniální. Všechny ty první myšlenky jsou geniální, a proto je zapomeneme v tom momentě, kdy si řekneme To nesmím zapomenout, musím si to napsat. A tak v hlavě držím myšlenku na skvělý článek, nebo jen na úžasný text básně či písně, a když už se konečně dostanu k tužce a papíru, nejsem schopna napsat ani počáteční písmeno, natož větu o třech větách vedlejších.
Řekněme jen, že lenost a zapomětlivost jsou znaky vysoké inteligence a já budu spokojená (ve tváři úsměv od ucha k uchu, s vyceněnými zuby a výrazem utečence psychiatrické léčebny). Opravdu jsem docela normální.

Round and round

23. srpna 2016 v 15:28 | Atia |  Moje duše blázní
Emotions aren't that hard to borrow - Není tak těžké předstírat city,
When love's the word you've never learned - když ses nikdy nenaučil slovo láska