Já mám ale půlnoc

22. února 2016 v 22:44 | Atia |  Atia
Dobře, ne přímo půlnoc, ale tak nějak jsem se vzbudila s touhou nejít do školy, bylo mi trochu zle od žaludku. Jsem unavená a ospalá, nebo spíš byla jsem.Taky jsem se dodívala na posledních pět minut filmu. Po ránu moje mozkové závity ještě dřímou pod baldachýnem mlhy a včerejška. Měla jsem jmeniny a člověk, od kterého jsem čekala, že mi popřeje, na to nejspíš opět zapoměl. Ano, můj otec je opravdu zlatíčko.


Svátek strávený v depresi. Alespoň jsem si zašila vraždící podprsenku. Dumám nad menší změnou v mém pokoji, nic razantního, jen stržení pár plakátů z doby - je mi čtrnáct, všechno vím a jsem děsně dospělá - a starých fotek ze skříně.
Popíjím malinový čajík a vzpomínám na těch pár akcí, z nichž jsem si nechala útržky nebo vstupenky. Skoro žádné starosti a vše bylo fajn. Zvláštní, co se za ty tři roky (od první vstupenky) změnilo. Myslela jsem, že každá ta vstupenka mi má připomenout něco důležitého, teď se mi ale zdá, že to co pro mne bylo před třemi lety důležité, je buďto zbytečné, smutné nebo je to lež.

Pondělní rána začínám vždy s depresí. Nyní je však posílena drbem od mé dobré přítelkyně a týká se mého pana "snad" vysněného. Nevím, zda tomu uvěřit nebo ne. Nemůžu se ho na to zeptat. Ne proto, že jsem to slíbila své kamarádce, nýbrž z toho důvodu, že se bojím pravdy, a tak se raději budu ničit a současně utěšovat nevědomostí. "Ignorance is bliss" jsem někde četla, ale ve skutečnosti nevědomost ničí, má velkou sílu.
Namísto toho, abych se tu pozvolna představovala, skáču do vody dřív než se naučím plavat, a psala o svých snech a oblíbené hudbě, šup sem rovnou se zpovědí a problémem.

Teď si dovolím vsunout nějaké ty sny. Chci tetování, nové lodičky a v létě chci jet na Rock for People, ale nevím jestli našetřím na lístek, který stojí tři-a-půl-tisíce, než budou všechny vyprodané. Tetování počká klidně i napřesrok, lodičky do léta. Jen ty lístky na fesťák jsou v prodeji už od příštího týdne.
S mým štěstím na práci je to v nedohlednu. Brigádničím při studiu a ta práce mě baví, bohužel si už právem připadám jako holka pro všechno. Plus, teď mi šéfka poslala žádost o přátelství na ksichtbůku z čehož mám kapku dilema.

Tak se zase jednou loučím, Vaše Atia

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bocian Bocian | E-mail | Web | 23. února 2016 v 4:33 | Reagovat

Nad tetovaním som i ja premýšľal, ale moja milá mamka a priateľka Bocianka mi dosť jasne "naznačili", že podobné hlúposti mojej nedospelej mysle si mám strčiť... niekam. Možno, že sa raz odhodlám a pripravím im prekvapenie! :-D

2 Atia Atia | Web | 23. února 2016 v 14:20 | Reagovat

[1]: Já nad tou kérkou přemýšlím už hodně dlouho (nějakej ten rok) a hlavní důvod, proč jsem si ještě nenechala zkrášlit kůži je ten, že moc dobře vím, že by to nebylo jediné tetování, bylo by pouze první. Už teď mám další inkoustové sny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama