Březen 2016

Doris

31. března 2016 v 21:50 | Atia |  Atia
Umřela nám želvička, byla stejně stará jako já. Sice se mi ulevilo, že odpadly povinnosti jako čistit pokálený koberec, ale ten malej zelenej tank mi bude chybět. Máma to obrečela, mysleli jsme, že pouze spí zimním spánkem, ale když jsme ji dali do vany, aby se vykoupala a napila (byla totiž nemocná a půl roku nejedla), nic. Jenže rigor mortis byl jen znamením toho, že ani voda nepomůže.

A pak, že světu chybí ironie

9. března 2016 v 20:55 | Atia |  Atia
Z nebe se v mlze mezi deštěm snášela mrazivě bělostná peříčka, ovšem na mne se vykálel pták... No, vlastně si ten pták nekrápl, byla to pouze zbloudilá kapka z pouliční lampy. To jsem ale nevěděla, a tak jsem se plížila při zdech jako kanálová krysa Peggy.

Komedie života? To je vlastně...

7. března 2016 v 20:58 | Atia |  Atia
...to je vlastně celá moje existence. Ironická, posměvačná až groteskní. Trápí mne obří knedlík v krku a kašílek. Cucací bonbonky nepomáhají a k lidovému léčiteli se dostanu na řadu dle objednacího listu až úderem páté hodiny večerní zítřejšího dne.

Inu, bylo, nebylo, toho dne deštivo a blátivo. Slejvanec jako niagára a nepromokavá bunda se stala zčista jasna pomáčeným kusem hadru.