A pak, že světu chybí ironie

9. března 2016 v 20:55 | Atia |  Atia
Z nebe se v mlze mezi deštěm snášela mrazivě bělostná peříčka, ovšem na mne se vykálel pták... No, vlastně si ten pták nekrápl, byla to pouze zbloudilá kapka z pouliční lampy. To jsem ale nevěděla, a tak jsem se plížila při zdech jako kanálová krysa Peggy.


Ve škole na čtverec kosočtverec. Nuda a únava, nechtěla jsem mít vysokou absenci docházky a s klidem jsem odmítla antibiotika, co se mi už chystala mladá doktorka napsat.

Angličtinářka nadává, že prý po ní plivu bacily, přičemž netrpím ani horečkou a vše se usídlilo opravdu jen a hluboko v mém krčisku. Snažím se pít hodně tekutin, ty mi pomáhají zahnat dušnost způsobenou oním knedlíkem s přívlastkem krčním. Hovím si v pelíšku a zírám na vázičku zaplněnou usušenymi růžemi. Každá se važe k jiné vzpomínce. Tři z nich nejsou ani tak smutné či veselé, jako spíš rozčilující. Růže od mého ex. Velká to chyba, velká životní zkušenost.

No a tady něco pro odlehčení, začala jsem si malovat mandaly a vybarvovat antistresové omalovánky. Je to super relax. tady je pár těch paskvilů.






Tak zas někdy,

Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama