Na pustý ostrov

1. dubna 2016 v 14:20 | Atia |  Atia
Jen tak jsem si brouzdala světem internetu a narazila na nápad představit se pomocí věcí, které mám ráda a které mne charakterizují. Článek jsem nazvala snad trefně, ukážu Vám pár věcí, bez kterých bycn nemohla žít.

1. Hudba
Jak jinak taky, ale žádnej popík (ikdyž si ráda poslechnu i Demi Lovato). Můj hudební vkus patří tvrdé rockové a metalové hudbě, konkrétně nejvíce fandím těmto kapelám:



(zdroj zleva: last.fm, eng.wikipedia.org, eng.wikipedia.org, monsterenergy.com)

2. Knihy
Co dodat, bez knih bych se unudila. Občas se sice snažím vyhledávat jejich zfilmovaný děj, ale nic se nevyrovná zážitku z přečtené bichle o tloušťce pětiset stran.

(zdroj: clipartpal.com)

3. Pisálkovství
Takový můj malý únik z reality a vybití nervů. Píšu opravdu cokoli, blog, knížky, písničky, básničky a dopisy Ježískovi. Psaní je jeden ze způsobů, jak ze sebe všechno dostat. Když už nepomáhá ani psaní, jdu běhat, cvičit, zařvat si do lesa... Občas to v sobě chvíli posusím a počkám si na čtvrtek, kdy máme dvouhodinouvku tělocviku a to pak jdu do posilovny a snažím se uzvednout nějaké to kilo. Je tam i boxovací pytel, tudíž takřka ideální místo pro mě, jen bych to potřebovala víckrát do týdne.

(zdroj: nečekaně můj foťák)

4. Zútulňování pokoje
Tady se musím pozastavit. Každý kus nábytku v mém pokoji má jinou barvu a je z jiného materiálu, postel je snad ještě z první světové. Ale všude mám fotky, svíčky, sem tam nějaká ozdoba. Mojí největší pýchou jsou ale úložné boxy. Prostě je miluju. Různé barvy se dají sladit k sobě a dokáží chabý interiér ozvláštnit. Časem plánuju rekonstrukci a vše bude ladit do tří barev s vyjímkou skříní a stolu ze dřeva. Trikolora červené, černé a bílé barvy. To je můj sen, na kterém už začínám pomalu pracovat.

5. Čaj
Nejsem zrovna příznivec kávy (bolí mě z ní žaludek), ale občas si dám i latté. Ovšem čaj neodmítnu nikdy. Ovocný, zelený, černý, sypaný, sáčkový, pečený, s kousky ovoce... Miluju čaj.

(zdroj: nečekaně můj foťák)
6. Hrnky
Sice to tak může vypadat, ale já je nesbírám. Jo, když vidím nějaký hrneček, který se mi moc líbí a je možnost utácet peníze, tak si radost udělám. Má se to, ale takto, já ty hrnky dostávám. Povětšinou od táty, buďto k Vánocům nebo k narozeninám. Stala se z toho už taková tradice, která směřuje k tomu, že si nemusím dělat starosti, když se mi nějaký hrneček rozbije. Pro ukázku jsem vybrala pár hrnečků a ráda popíšu, jak jsem k nim přišla.

(zdroj: nečekaně můj foťák)

Popis zleva:
  • Hrneček Maped jsem vyhrála v soutěži ještě na základce (na čaj)
  • Puntíkatý je od maminky tátové přítelkyně (zvláštní umístění, ozdoba na skříni)
  • Hrneček s fotkou mé malé sestřičky (taky zdobí skříň)
  • Červený jako dárek od táty k batůžku (na čaj, na mléko)
  • Hnědý jsem taky vyhrála ve školní soutěži (jedině na mléko)
  • Pidihrnníček Lenička mám snad odjakživa, koupila mi ho máma kdysi dávno na pouti (když kafe, tak malé a na to je tento piccolo ideální)
  • No a nakonec bílej hrnek od Reifky za založení nového účtu (prozatím bez účelu, na skříni)

Spousta lidí říká, že je pro ně nejdůležitější mobil, peněženka a klíče. Jasně nejsou to nejlevnější záležitosti, ale pro mě jsou mnohem důležitější vzpomínky, rodina a zážitky. Je jedno kolik má člověk peněz, když je úplně sám.
Toto je můj pustý ostrov plný emocí, vzpomínek, zážitků, vůní, zvuků a rodiny.

Hlasujte v anketě,

Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama