PSČ k večeři

16. dubna 2016 v 0:21 | Atia |  Atia
Rachot klíčů v zámku mi dal tušit, že se máma dobývá po práci domů, já byla celý den doma kvůli zlatým českým ručičkám. No, nakonec to dopadlo tak, že se hlásím s novým PSČ a s šíleným steskem po mém panu úžasném, který tak trochu holduje konopným účinkům. Taky jsem si v duchu řekla, že bych zkusila čouda, namísto toho jsem si jako ko nekuřák zapálila dvě cigaretky.

Stres je levná holka dostupná na každém rohu.


Po dlouhatánský době jsem měla docela problém dostat do sebe sousto chleba, jak jsem měla sevřený žaludek. Rodinné drama vygradovalo a vrcholem oné gradace byla věta s níž jsem byla vyhozena z místa trvalého bydliště a vyzvána k okamžité změně školy.

Odtud to přirovnání života k druhům čokolády. S oříšky je přece hned hrbolatá. Tudíž teď měním PSČ maloměsta za PSČ města krajského. Ještě, že existují internáty, jinak bych tu školu musela změnit a o dost si prodloužit studentská léta.
Jedinou útěchou zůstává to, že je tu pro mě můj táta a že budu moci ukájet svůj shopaholismus, co by kamenem dohodil od místa, které se budu učit nazývat domovem. Taky jsem dostala opožděný dárek k Vánocům, pětiletou sestřičku.

Ono se říká, že něco zlé je pro něco dobré a proto se chci naučit brát věci pozitivně. Ikdyž takové zklamání v nejbližších tolik bolí, stále to může přinést něco dobrého. Chystám se pořídit si notebook, abych nemusela psát na mobilu nebo tabletu, taky si pořídím tu tolik chtěnou kérku a něco na sebe plus lístek na koncert, zbytek zpět tam kam patří, aby se zhodnotil a já si časem mohla vybavit byt.
Zbyvá mi jeden rok školy a pak si najít praci a odstěhovat se do vlastního bydlení, buďto s přítelem nebo spolubydlící. Otázkou pak zůstane, zda-li budu znovu měnit PSČ.

Týden se sešel s týdnem a já opět píši z HK. Domov. Tohle jedno jedinné slovo jr mi tolik cizí. Kde je pro mě "doma"? Říká se, že domov je tam, kde je Vaše srdce, to mé je ale potrhané. S panem úžasným jsme se viděli ve středu a je snad nemožné ho milovat ještě víc. Teď si dělá řidičák a chystá se koupit auto, abychom se mohli vídat častěji. Můj domov je tam kde sídlí mé srdce a to je s panem úžasným. Ta láska mi steskem vhání do očí slzové perly. Cítím každičký tlukot svého srdce a cítím teplo.
Když jsme spolu, svět je dokonalý a nadějným zůstává i tehdy, když spolu nejsme, ale jeden na druhého myslíme.

Jedna žena mě inspirovala k tomu, abych věřila a já našla svoji víru. Kolik slavných osobností dokáže inspirivat a pomoci někomu z těžké životní situace? Je jich málo. Třeba taková Maria Brink (In This Moment), její hudba i její almamatera BELIEVE jsou plné života, krasy, smutku, lásky a Boha. A ikdyž jsem svým způsobem ateista, našla jsem způsob jak věřit. Musím totiž věřit v sebe, ve svou sílu, odvahu a ve svou svobodu. Věřím v lepší svět, věřím v dobro. A opravdu to funguje, jsem sebevědomější, vyrovnanější a mám lepší náladu. Ovšem touha někoho pořádně praštit je velice lákavá.

Ve škole si díky tomu začínám zlepšovat známky a na ulici se na mě usmíva daleko víc lidí. Život mě pořadně nakopl do zadku (no teď vlastně bolí, jak jsem se natahla o tyč v těláku), ale ja si tu jízdu snažím užít.

Teď tu skoro o půl jedné ráno drtím skittles a vymýšlím další slátaninu svých pocitů, ale jediné, co mě teď napadá a co teď cítím je úleva a klid.

Věřte svým snům.

Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 16. dubna 2016 v 11:48 | Reagovat

líbí se mě ten tvůj citát co máš v menu, ten o té čokoládě :-)  ;-)

2 Atia Atia | 18. dubna 2016 v 13:00 | Reagovat

[1]: O čokoládě se citáty vymýšlejí jedna radost. Když ji miluješ, víš že ji miluješ a to ti nezabrání sežrat jí kila a kila, ať se váha třeba strhne, láska je prostě láska. Tu mojí je nenažranost :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama