To musíš zažít

4. dubna 2016 v 8:15 | Atia |  Atia
Poslední dobou mě trápí nespavost a noční můry. Ona je opravdu velká sranda, když se Vám zdá hned o dvoi Vašich fobiích, Jako by to nebylo strašidelný už tak.
Podle všeho pochazím z jiné planety ale tajím svou identitu. Přesto však pomáhám lidem (haha, tady někdo koukal na Supermana). Jenže to nemá trvat dlouho. Lékařka to zjistí a je k smrti vyděšena z mimozemského života. Nenapadne ji nic lepšího, než to říct nějaký podělaný organizaci, ktera má zcela nehumální praktiky.

(zdroj: goodcomics.comicbookresources.com)

A tak začíná lov na čarodějnice (pardon, lov na UFOna, čili mě). Je to zdlouhavý proces, ale podaří se jim odhalit, co mě jako zplozence pekel jiné planety oslabuje (asi nějakej šutr nebo kov, k tomu jsem se ve snu nedopátrala). No bingo, teď už tu ženskou jen nalákat.

Oteviral se nějaký park s dětskými atrakcemi, přišla mi pozvánka, nečekaně jsem byla nějak propojena s tiskem, tak proč nejít. Takže si tak užívám ty atrakce, ale na jednu se mi fakt jít nechce, je to taková umělá skála s imitací nějakých květin (hep-čík), ale deti mě ukecají.
Bože, opravdu je to tak vysoko? No a samo s sebou, že zničeho nic utekl nějaký vrah dětí a plánuje útok na park. Jenže se něco začne dít s atrakcí, na které jsem spolu s detmi. Celé se to začíná kymácet a já přicházím o své schopnosti. Padám s detmi dolů do nějaké propasti, ale dopad nebolí, dopadáme na nějakou matraci. Prostor nad námi se začíná uzavírat a poklop se sune níž a níž.

Jak asi vypadá klaustrofobický záchvat zrovna, když spíte? No kazdopádně ve snu jsem křičela, kopala kolem sebe a lapala po dechu. Omdlela jsem. Když jsem se vzbudila, byly tam najednou dveře a všechny děti byly pryč. Otevřela jsem ty dveře a vedly nějakou chodbou, která byla cítit desinfekcí tak silně, až to lepilo v krku. Někdo mě chytil a ja se nemohla nijak branit, moje síla a schopnosti byly ty tam.

Píchli mi injekci do krku. Když jsem se vzbudila, byla jem v nějaké zvláštní budově, dalo by se říci v nemocnici, ale ty nejsou tak děsivé. To laboratoře ano. Přišli nějací dva chlapi se zbraněmi u pasu v černých uniformách s tmavomodrým pruhem na rameni. Nikdy jsem podobnou uniformu neviděla.
Odvádějí mě někam pryč a já se nemůžu ani bránit, to mě zdrogovali? Nesou mě do nějaký místnosti plný jehel a skalpelů. Proboha, co mi to budou dělat?

Najednou se tam objeví moje doktorka s manželem a vysvětlují mi, jak jsem pro lidstvo nebezpečná a že mi zabrání ublížit lidem. Jako bych někdy někomu ublížila. Chtějí využít mé schopnosti jako zbraně pro armádu. Jsem v pitevně.

Nevím jak, ale podařilo se mi utéci na svobodu zpět za mojí mámou a žádala jsem ji o pomoc. Jenže mě znovu našli. Chtěla jsem znovu utéci, ale nemohla jsem ani za boha rozbít sklo, které mě dělilo od svobody. Přišla za mnou doktorka za doprovodu několika uniformovaných mužů. Chystá se proces. Něco jako soud, který rozhodne o mé nevinně.

Sedíme v malé bílé místnosti a zrovna, když chce manžel doktorky zahájit proces, vstoupí Matthew McConaughey, Kate Hudson a Rober de Niro jako moji právníci.

Sen končí mým třetím zoufalým pokusem o útěk při němž zabíjim doktorku i jejího manžela.

Sama nedokážu pochopit, jak se mi něco podobného mohlo zdát. Teď sedím stále ješte na okraji postele a popadám dech.
To je tak, když trpíte klaustofobií a strachem z výšek. Divím se, že jsem ze spaníbnekřičela.

Prozatím pac a pusu,

Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama