Realita

5. května 2016 v 22:11 | Atia |  Moje duše blázní
Realita je mým současným světem a jelikož se ke všemu musím stavět čelem, dovoluji si alespoň snít. A ačkoli jsou mé sny krásné, vím, že nejsou skutečné a to mi nahání husí kůži.
Všichni jsme donuceni žít životem sobě rovných, ale svět kolem nám stále dokolečka ukazuje, že na to vlastně nikdo nemáme tak docela úplně právo.

Myslím tím to, že ve školách jsou dětem jejich názory odebrány a namísto nich jim učitelé vštěpují do hlavinek jeden a ten samý, často i mylný názor, který byl vštípen i jim samým. A tady pak vznikají další problémy, ať už se sraženým sebevědomím, záškoláctvím nebo šikanou... Myslím, že všechny tyto problémy mají společný bod, ne jeden jediný, pouze společný. Je snad nad slunce jasné, že tyto a další problémy jsou ovlivněny dalšímy faktory z okolí, jako jsou rodinné vztahy, životní podmínky a další vlivy.
Ale abych tady netahala moudra z rukávů, musím se přiznat, že ta moje dokonalá bublina zamilovanosti začíná přibírat na pochybách a poslední dobou jen tápe a nechává se unášet vánkem do neznáma. Nechci ztratit to krásné, ale zárověň mám obavy, že se tak už děje.

Ke všem mým zmatkům přibyla tvůřčí krize. Cokoli teď dělám, dělám z donucení. Možná snad proto začíná můj blog uvadat a snad bych měla změnít vzhled na nějaký tlející blivajz, ale to neudělám. Snažím se zase najít inspiraci, na dně sklenice mléka. Ano, nepletete se, víno už mi přestalo chutnat a na tvrdý pití nějak postrádám tu správnou náladičku. Mléko se zdá býti ideálním společníkem pro dnešní večer. Znovu jsem začala číst oblíbenou knihu a možná, že v ní najdu inspiraci.
Malý kousek inspirace jsem našla minulý víkend za poněkud nezvyklých okolností. Trávila jsem víkend u přítele a jak mi bylo sděleno, prý jsem ho příliš znavila. No jo, vztahy na dálku dají člověku zabrat. Ale zpět ke kapce mé inspirace.

Nudila jsem se, když mi přítel usnul v náruči a poté, co jsem mu trochu vypomohla s úklidem, to na mě přišlo. Musím něco napsat. Začala jsem psát knihu. Mám zatím sice jen dvě stránky, ale pravdou je, že mezi učením, vyřizováním a nudou se volný čas hledá složitě. O to složitěji, když inspirace pokulhává a do ničeho se jí nechce. Taky jsem po dlouhé době něco nakreslila. Je to rozpracovaný návrh na tetování a zatím mám pouze kaligrafickou část, tudíž tvrdit, že jsem něco nakreslila je asi blbost. Jenže jsem to psala pastelkou a dalo by se o tom polemizovat. Nač však zacházet do titěrných detailů. Jednoduše jsem zpožděná. I deadline odevzdávám se spožděním. A tak si tu nechvám zaznít jednu citaci z oné oblíbené knihy.




Když dojdeš na kraj světa, můžeš letět.




Pac a psu na dobrou noc,


Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama