Proč? Protože se zblázním...

31. července 2016 v 22:14 | Atia |  Moje duše blázní
Posledních několik dní jsem měla dost volného času na přemýšlení a co si budeme povídat, zčista jasna a bez servítek mne zastihla faraonova kletba aniž bych opustila hranice krajského města. Čas strávený na oné místnosti se dá využít i pozitivními myšlenkami. Kdyby mne ovšem nějaké takové napadaly. No a tak jsem se uchýlila k vyhrávání falešných hádek (občas se i sama divím nad vlastní zvráceností, ale co už?),

ale pak mne zastihla myšlenka na můj milostný život.
A ačkoli je to sebedivnější, jsem den ode dne zamilovanější, ale zároveň nešťastnější. Má se to totiž tak, že už nevím, zda-li jsem stále zadaná nebo zda nehledat nejbližší bar, kde mají Jacka a zázvorovku. Začít vztah s někým koho vůbec neznáte dokáže být legrace, ale pokud se k tomu připlete ještě i dálková propast stodvaceti kilometrů, můžete střádat drobné do kasičky na pohřeb.
Můj vztah trvá něco málo přes měsíc a doba jak dlouho jsem neviděla svoji drahou polovičku se rovná rovným čtyřem týdnům. Doba, kdy jsme si nenapsali ani je rovna jednomu týdnu. A já nevím co si počít, ironií je můj strach cokoli udělat. Možná je to jasné a jen před tím zavírám oči stejně tak, jako je zavírám při hádkách doma.

Dřív jsem psala, protože jsem si myslela, že nemám co ztratit. Však víte, celý život před sebou, milujcí rodina... Jenže není vše zlato, co se třpytí a rodinu mám několik desítek kilometrů daleko a teď si uvědomuju, že jsem přišla skoro o všechno včetně své touhy malovat a psát. Není to jen o absenci inspirace, ale o nechuti a strachu. Zase se ze mě stal ten malý uzlíček nervů, jenže teď už se nemám kam vrátit. Místo, které nazývám domovem je spíš časovaná bomba a já neznám čas, kdy vybuchne.
Bloguju, abych mohla říci všem jak se cítí a co prožívám, ale ve skutečnosti to nahlas nepřiznám. Bojím se odpovědí na které kladu otázky. Masochismus v čisté formě.
Vždycky mě psaní bavilo, mám i několik rozpracovaných knih, ale ikdyž mám o příběhu jasno, nikdy nejsem schopna je dokončit. Možná ze strachu, že nejsou skutečné a dějí se pouze v mojí hlavě.
Každopádně se momentálně nacházím v překotném období nedokončench myšlenkových pochodů a to jest také důvodem stagnace tohoto blogu. Jedinou novinkou je snad nový design, přešla jsem z růžové na modrou, ale hudbu stále poslochám stejnou.

Doma peklo, ale v hlavě ještě hůř.

Pac a pusu,


Vaše Atia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 31. července 2016 v 23:21 | Reagovat

Pekne napísané. Ako človek, ktorý venuje množstvo času tomu, že sa snaží byť vtipný oceňujem naozaj vtipný úvod :-)

Vzťahy na diaľku sú skoro také ťažké ako život sám. Na druhú stranu sa všetko môže náhle zlepšiť a bude Ti hej. Rozmotaj sa, keď už si ten uzlíček a život ide ďalej.

Prajem veľa šťastia v tvorbe aj v živote ^^

2 Atia Atia | 4. srpna 2016 v 15:57 | Reagovat

Děkuju, za označení mého článku za vtipný ač mě samotné připadá depresivní :-)
Bohužel ten vztah nevyšel a po včerejším rozhovoru jsme se usnesli, že je konec. Pořádně jsem to obrečela a možná ještě pár nocí také, ale mám i tak nadále naději :-)

Děkuju,

Pac a pusu

3 Ariel Ariel | Web | 5. srpna 2016 v 9:29 | Reagovat

Strašně se mi líbí, jak píšeš. Některé věty opravdu působí vtipně, ale je z toho cítit sarkasmus a i ta deprese. Mám z toho pocit, jako by ses trápila, ale zároveň byla tak silná, že o tom dokážeš psát a dokonale zformulovat svoje myšlenky, to je obdivuhodné :) :D Jinak chválím, že hudbu posloucháš stále stejnou :) To je základ :D

4 Atia Atia | 7. srpna 2016 v 23:33 | Reagovat

[3]: Děkuju za podporu :-) když to vezmu kolem dokola, tak mi nic jiného než snažit se zůstat silná ani nezbývá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama