Ironie řízená konvencí

26. srpna 2016 v 14:49 | Atia |  Moje duše blázní
První vzpomínka bývá zpravidla tou, jež zapomenu ihned, jakmile něco vypustím z úst. První vzpomínka rovná se první myšlenka, kterých není niky dost, a často bývají velice geniální. Všechny ty první myšlenky jsou geniální, a proto je zapomeneme v tom momentě, kdy si řekneme To nesmím zapomenout, musím si to napsat. A tak v hlavě držím myšlenku na skvělý článek, nebo jen na úžasný text básně či písně, a když už se konečně dostanu k tužce a papíru, nejsem schopna napsat ani počáteční písmeno, natož větu o třech větách vedlejších.
Řekněme jen, že lenost a zapomětlivost jsou znaky vysoké inteligence a já budu spokojená (ve tváři úsměv od ucha k uchu, s vyceněnými zuby a výrazem utečence psychiatrické léčebny). Opravdu jsem docela normální.

Potom asi přijde na řadu zamyšlení se nad prvopodstatou tématu první vzpomínky. Oni tím vážně mysleli, že je zajímá, to co si pamatuju z porodního sálu, kde jsem se poprvé hlasitě projevila? To vážně někoho zajímá? Já bych si raději rýpla do něčeho jiného... Jaký to asi bylo, když jsem poprvé ochutnala maso?

Tak jo, moje první vzpomínka na moji vedlebydlu na intru je poněkud šokující (ne, je úplně normální). Byl večer, někdy v dubnu a já byla dovezena na intr tátou (ani si neumíte představit, čím vším bylo to auto naložený a teď se rozhodnout co si vezmu na intr a co přijde na nové PSČ). Nechci to napsat takhle, ale jiné slovo mě momentálně nenapadá. Prostě ze dveří vylezla oplácaná černovlasá holka v triku s koněm a pořezanýma rukama a nohama. A byla jsem jediná, kdo si těch jizev za celej rok všimnul. Z těch dveří na mě koukal outsider, jupí nejsem tu jedinej magor. Staly se z nás mrkev a okurka (nevím proč máme přezdívky připomínající tvarem penis, ale už to nějak zůstalo). Už se dokonce snad i přestala řezat. Je to asi divný, ale za každou jizvu ode mě dostala facku. Nebudu ji v tom přece podporovat.
To je z toho depresivnějšího soudku. Možná přijde ještě depresivnější.

Cinkání skleniček je skvělej budíček.


Zase jsem našla skrýš. A místo piva víno. Všichni lžou, alkoholici třikrát tolik. Už kašlu na snahu se to zlepšit. Odjíždím na intr a doma budu jen o víkendech a ty se budu snažit trávit s přáteli, tak snad doufám, že doma budu jen spát. Místo abych se soustředila na školu a na zkoušku, hlídala jsem dítě a dělala bachaře alkoholičce. Proč se sakra směju, když jsem naštvaná do nepříčetnosti? Asi proto, že oloupat brambory obyčejně netrvá dvě hodiny. Tohle je už fakt asi na sociálku. Taky vaříte polívku šest hodin (nemyslím tím kvalitní vývar, ale obyč zeleninovku, kde vše jen nakrájíte a hodíte povařit a pak kapku zahustíte vajíčkem)?

Grrrrrrrrrrrrr. Citoslovce zuřivosti a beznaděje. Co mě to má naučit? Vše má nějaký důvod, tak jaký důvod má tato situace? Zpomalené reakce a kymácení se ze strany na stranu. Na to se dívám každý den. Ničí to tu touhu cokoli dokázat. Navíc táta chce abych sekla se školou. Prostě je to den ode dne těžší a chce se mi křičet. Už si i říkám, že si dám panáka na uklidnění. A to je, promiňte mi ten výraz, kurevská ironie.

Naspeedovaná vztekem se loučím a snad vydržím nikoho nepraštit.

Pac a pusu,



Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2016 v 17:08 | Reagovat

Joo intr..."zlatý" to útočiště. Zrovna jdu do třeťáku a od vychovatelky jsem si vyloženě vyprosila samotku, protože zkrátka nesnesu nikoho na pokoji z důvodu toho, že se v cizí přítomnosti nedokážu na nic soustředit a taky je to zejména kvůli mojí zatraceně komplikovaný introvertní povaze. Ono není zrovna terno, když v prváku člověk po půl roce zjistí, že se jeho spolubydlící nemyje (proto ten smrad, co nezapříčinilo žádný jídlo) a v druháku má zas vedle sebe magora na antidepresivech, co každej večer řve a volá mamince, protože je příliš osamocen.

Jo, tak asi z toho důvodu chci mít vlastní soukromí.
Mimochodem, pěkně napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama