Nový pohled na sebedestrukci

4. srpna 2016 v 15:36 | Atia |  Moje duše blázní
Chtěla jsem napsat několik surových vět o tom, jak se cítím. O tom jak jsem naštvaná, smutná, nešťastná a zničená. Několik vět o tom, že miluju někoho, kdo zřejmě necítí totéž a nebo to, co cítím já, cítí k někomu jinému. Nevím. Kdysi jsem psala, že nevědomost je požehnáním, ovšem teď se stala prokletím. Možná je to lepší než se hroutit v slzách do polštáře, ale jako tělo bez duše chodím už tak.
Tu myšlenku mu napsat jsem zahodila, když jsem zvážila, že mi mohl kdykoli napsat nebo i zavolat sám a že jediný, kdo se snaží jsem já. Už několik dní mi hlásí okénko chatu malou fajfku. Zobrazeno.

To se stalo mým strašákem. U kohokoli jiného by mne tato triviální maličkost tolik nedrtila, ale ve spojení s nejistotou a dálkou podléhají má důvěra a víra těžké zkoušce. Přitom bych se měla připravovat na zkoušku zcela jiného typu. Prozatím se trápím a poslouchám smutné balady a tak podobně.
A pak se taky snažím veřit, že se všechno obrátí a bude to jako dřív nebo snad i lepší. Sama žasnu nad vlastní naivitou a přitom jsem děsně cynická realistka až pesimistka s občasnými optimistickými sklony.

Chtít zachovat chladnou hlavu se občas vymstí potokem slz a říct si, že vše bude zase ok není zas tak fajn. Říká se, že se nic nemá řešit s horkou hlavou, že je to jako chytat kouř holýma rukama.
No každopádně už si nemusím lámat hlavu s tím, co bude. Je po všem. Teda jasně, že mám celej život před sebou a možná potkám ještě spoustu těch panů "grázlů", "mizerů", "kamarádů", "neviňátek" a tak podobně, jen jsem doufala a snad i věřila, že tohle je ta konečná stanice.
Ze slova zobrazeno se vyřinul konec a v mysli mi zůstal citát z jedné knihy, který sdílela moje kamarádka v ksichtknize.



A přesně takhle jsem se cítila. Teď, když už vím jak to bylo, ta nejhorší bolest opadla, ale i tak v noci pláču. Ono uvěřit slibům, které se zdají být skutečné a krásné, je jednoduché. A láska spolu se zamilovaností dokáží zaslepit oči i nejzarytějšímu pesimistickému cynikovi, natož holce jako jsem já.

Rozhodla jsem se, že ikdyž jsem se už tolikrát spálila, neuzavřu svoje srdce a budu stále věřit na lásku a třeba se tisíckrát spálím, ale budu vědět, že ji jednou najdu. Je to odhodlání a životní cesta. Možná to zní až přefanatizovaně, ale jen se snažím říct, že se nevzdám. To proto mám inkoustový nápis nad srdcem. Věřím. Věřím v dobro, přesto nebo právě proto, že je ho málo.

A ikdyž se možná topím v depresi a říkám si, že už nic nebude jako dřív, je dost možné, že se mýlím. I tak sem přidávám svoji moudrost, nebo spíš citaci, báseň či co to vlastně před rokem mělo být.

Dva plameny, dvě rozdílné tváře,
modrá a rudá napříč zasněženou krajinou,
dřív byla to láska,
vichře pověz, kdy sváry pominou...
vítr rozboří hráz a plamen promění srdce,
bílá zášť nám svazuje ruce,
kam poděl se mír,
kam zmizela víra,
sliby připomínají prázdné chvíle bez porozumění,
z očí vlci servali mi růžové brýle,
stávám se tmou,
oděná v pavučině hvězd,
když vychází slunce odpikávám si svůj trest,
co bylo krásné, změnilo se v hnijící lest,
ze zahrady růží zbyl jen zčernalý trnitý keř,
pak ptej se své vůle, když i nocí ji ztrácíš,
poslouchej jak vítr kvílí,
je to jako sladká píseň,
louka plná barevných květin,
sny jsou krásné, když se zdají...


A vlastně je to až vtipně ironické, že jsem tento výplod fantazie postla do ksichtknihy přesně před rokem. Tak se zatím všichni mějte a nalezněte tu pravou lásku, kterou jsem já prozatím nenalezla.

Depresivní pac a pusu,


Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ariel Ariel | Web | 5. srpna 2016 v 9:23 | Reagovat

Sakra, teď jsi mi tím citátem z knížky zlomila srdíčko. Vím úplně přesně, jak se cítíš. Řešila jsem něco podobného před dvěma měsíci a taky už jsem si myslela, že jsem zapomněla, ale nedávné události mi naznačili, že asi ne, takže se trápím naprosto stejně jako to. Vážně skvěle jsi to vyjádřila slovy, klobouk dolů :)

2 crazyjull crazyjull | Web | 5. srpna 2016 v 12:01 | Reagovat

Ahoj. :)
Napsala jsi to naprosto úžasně! Přidávám tvůj článek do výběru týdne, který bude přidán v pondělí. :)
-crazyjull

3 womm womm | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 21:43 | Reagovat

Veľmi pekná básnička :-) Čo sa sklamaní v láske týka, ono to vždy nejak prebolí samo, to mi môžeš veriť. Ak si romantická duša aspoň trochu tak na lásku prestať veriť nebudeš vedieť ani keby si chcela podľa mňa. Lebo vždy tam bude ten pocit čo ak náhodou. Veľa šťastia v hľadaní prajem. ^^

4 Atia Atia | 23. srpna 2016 v 15:49 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

[2]: Děkuju :-) i za zveřejnění :-)

[3]: Díky, a věřím :-) a neboj, já se nevzdávám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama