Říjen 2016

Karamelové lásky

3. října 2016 v 0:57 | Atia |  Poezie padlého anděla

Karamelové lásky

Jsi jako ta karamela
zabalen do vrstvy papírů
někdy jich je víc
a o to bližší je pocit touhy

Jsi jako ta karamela
zbaven ochrany
přesto nemáš strach
a vbíháš do náručí neznáma

Jsi jako ta karamela
kterou si vkládám do úst
sladká s vůní kouře
tvrdá, ale i měkká

Jsi jako ta karamela
s každým malým kouskem
chci tě víc a víc
jen se nebát skočit

Jsi jako ta karamela
objímáš mne s laskavostí
neskrýváš svoji touhu
a mě se podlamují kolena

Jsi jako ta karamela
ve tvých polibcích se ztrácím
tvé pohlazení má hebkost vánku
a já se chvěju chladem i žárem

Jsi jako karamela
pokaždé se zamiluju...


A světem vládlo nové světlo

3. října 2016 v 0:35 | Atia |  Z depresivního soudku kapky whiskey
... to světlo mělo podivnou barvu noci. Stejnou jako pavučina lží s kapkami nažloutlého moku levného čůča z albertu. Po ránu už mě nebudí cinkání skleniček. Zapomněla jsem na ten zvuk. Zapomnění přišlo s pocitem volnosti a bezstarosti. Uvědomění si vlastní existence a životních cílů, mne odpoutalo od snahy v cokoli.
Stalo se tomu tak v momentě, kdy mi otec tlumočil slova své "osudové ženy". Ze začátku jsem pro ni byla dívka, která dává přednost jiným dívkám před muži a to jen z toho důvodu, že jsem několik měsíců smutněla z rozchodu s jedním chlapcem. Lidově řečeno, myslela si, že jsem na holky. Sice ocením, když je slečna kus, ale poklady ukryté v trenclích mi byly vždy milejší.