A světem vládlo nové světlo

3. října 2016 v 0:35 | Atia |  Z depresivního soudku kapky whiskey
... to světlo mělo podivnou barvu noci. Stejnou jako pavučina lží s kapkami nažloutlého moku levného čůča z albertu. Po ránu už mě nebudí cinkání skleniček. Zapomněla jsem na ten zvuk. Zapomnění přišlo s pocitem volnosti a bezstarosti. Uvědomění si vlastní existence a životních cílů, mne odpoutalo od snahy v cokoli.
Stalo se tomu tak v momentě, kdy mi otec tlumočil slova své "osudové ženy". Ze začátku jsem pro ni byla dívka, která dává přednost jiným dívkám před muži a to jen z toho důvodu, že jsem několik měsíců smutněla z rozchodu s jedním chlapcem. Lidově řečeno, myslela si, že jsem na holky. Sice ocením, když je slečna kus, ale poklady ukryté v trenclích mi byly vždy milejší.


Takto to plynulo měsíců nespočetně, když v tom se přišlo na diagnózu alkoholismu. Cink! A ty výmluvečné důvody se pro mne staly shlukem jakéhosi šumu lží a předstírání. Ona lhala a my předstírali, že vše bude jednou v pořádku. Věřili jsme.

Proč piješ? Zeptal se nejednou táta. Odpovědi Vás pobaví, a když ne, tak Vás přinejmenším nepřekvapí. Kvůli bývalému manželovi a minulosti jejich vztahu. Kvůli přítelkyni bývalého manžela, která cepuje dceru a posílá pamflety stížností. Kvůli sousedce, která snad špicluje, zda se někdo pohnul. Kvůli tátovi, který moc nevydělává. A nakonec ta nejlepší... Kvůli mně, protože se mě bojí.
Jako bych jí snad někdy něco provedla. Ano, už nestojím za ní a nehájím ji, ale to jen z toho důvodu, že už vím, jaká je pravda, a pomalu to sama začíná zjišťovat ji její malá dcera, která našla ve svém šatníku nedopitou plechovku piva. Snaha pomoci je marná a mě zbývá jen vydržet, dokud neodmaturuju a pak si najdu práci a snad i bydlení.
Ale bude mi zatěžko opustit tu malou holčičku, která ve svojí mamince stále vidí to dobré, a kvůli ní doufám, že jednou bude její maminka natolik silná, aby si přiznala problém, kterým trpí a našla odvahu a sílu postavit se a bojovat. Bojovat o to, aby byla i nadále pro svoji dceru dobrým vzorem, mámou, která ji ochrání.
Bohužel teď to nenastane z prostého důvodu. Ta kdysi tak krásná žena se ztratila ve svých lžích a utvořila si vlastní realitu, která ubližuje jí, ale hlavně její dceři.

To že mne nazvala kurvou za mými zády a není schopna podívat se mi do očí a říct mi jakoukoli větu upřímně, je jen odrazem celého koloběhu naší domácnosti. Když naopak já pronesu něco o ní a je to jednak řečeno slušně a pravdivě, byla jsem hnána bičem i z otcové strany.
Nakonec přišlo prozření i u něj. Dal mi zapravdu a začal ke mně být upřímnější. Možná právě tohle oba potřebujeme, abychom si k sobě našli opět cestu. Jen bych byla nesmírně ráda, kdyby našla správnou cestu i má maceška. Je složité jí cokoli vyčíst, protože ji napříč tomu všemu mám ráda a chci, aby moje malá nevlastní sestřička měla mámu, o kterou se může opřít.

Snad někdy okusíme něco jiného, než život ve tmě....

Pac a pusu



Vaše Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. října 2016 v 7:36 | Reagovat

Moc ti fandím, ať se tvá situace zlepší :-)

2 Felix Felix | Web | 3. října 2016 v 9:06 | Reagovat

Hezkyyy, holka! Když tak lovím v paměti, ehm, "někoho" mi to připomíná. Kde já toho člověka jenom... Jo, už vím - v zrcadle ;-) Ale války jsou od toho, aby se vyhrávaly. No, ne? :)

3 Hana Hana | E-mail | Web | 3. října 2016 v 17:40 | Reagovat

Mít v rodině alkoholika je peklo.. Kdo uteče, ten vyhraje..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama