Dokonalá metamorfóza v mžiku vteřiny

18. března 2018 v 11:19 | Atia |  Z depresivního soudku kapky whiskey
Po nekonečně dlouhé době zdravím s úsměvem všechny čtenáře, i ty náhodné. Celý život se mi znovu změnil a já začínám znovu od základů. Tentokrát je to ale příjemná změna, myslím. Mám stálou práci, ktrá mě baví i přesto, že mi tam vše leze krkem, stálého přítele se kterým budujeme ještě stálejší vztah, sehnala jsem si i vlastní podnájem a tak začínám zase novou kapitolu života.



Na sociálních sítí se z bývalých milenců stali mírně úchylní pronásledovatelé což jen potvrzuje moji dřívější doměnku. A to sice, že když je žena šťastná a v novém či pevném vztahu, začnou se byvalí milenci stahovat kolem dokola jako mračno hladových supu. Kam zmizela slova Nenávidím tě! nebo Už tě nikdy nechci vidět!? Byla to snad jen maska, kdy si hráli na siláky?
V tomto týdnu se vyskytl právě jeden takový případ chlapce, kterému jsem prý zlomila srdce - ve skutečnosti jsme si svá srdce lámali navzájem, protože jsme spolu nedokázali koexistovat. Nicméně, tento pan bývalý si začal intenzivně srdíčkovat příspěvky na sociálních sítích - ovšem jen ty, na kterých nejsem se svým partnerem. Jak jen je ten život ironický.


Témou týdne je ale maska a tak se tedy zamyslím, jak ji nosím či oblékám já...

Nejčastěji mě v masce potkáte v práci. Jsem bankovní poradce pro jednu z největších českých korporací. Každý den potkávám různé lidi. Musíte si říkat že tito různí lidé musejí mít různé životní příběhy, ale jediné co mají ty příběhy společné je jejich kostra. Každý totiž chceme to samé. V dnešní době konzumu jsme si přivykli mít vše a hned. A začalo se to praktikovat i v bankách, ale někdy některé věci neběží tak hladce a je to zapříčiněno nejen postupem bank, nejen životní situací oněch klientů, ale vše je také ovlivněno zákony a občas jsou některé věci až nelogické.
Potom je docela nepříjemné když přijde klient a rozčiluje se že ho banka k něčemu uvrtala, mnohdy i některé postupy určuje zákon a i poradci jsou jen lidé a těmito zákony se musí řídit a k tomu se ještě tvářit a chovat mile a přátelsky a snažit se klientům se vším vyhovět, ikdyž by je nejraději nakopali do hýždí a prohodily tím velkým proskleným oknem kde je umístěn propagační leták v nadživotní velikosti.

Tomu se říkají pevné nervy ze železa a umět se maskovat. Občas si říkám, že bych za ty peníze šla dělat něco jiného, ona to totiž finančně taky není zrovna výhra, a z hlediska času je to doslova katastrofa. Pracujete totiž v úředních hodinách a když si něco potřebujete sami vyřídit na nějakém úřadu, zavírají stejně jako většina bank nebo dokonce i dříve. Takže úřad znamená vzít si den volna - protože půlden se nedává. A když něco vyřizujete je to většinou na přesný termín schůzky jako v bance nebo u doktora. Takže ač teto systém chápete, nenávidíte ho. K tomu automaticky odpadá možnost mít doma psa kterého tak milujete. Jelikož žijete v bytě sami a nechcete, aby zvíře trpělo. Ideálním mazlíčkem jsou pak rybičky nebo křeček, kterým až tolik nevadí, že se z práce vracíte až večer. A k tomu dojíždění - skvělý čas jak přemýšlet, ale mnohem raději bych přemýšlela třeba u vaření nebo úklidu, který stíhám jen o víkendech. Áve stravenky a asijské bistro vedle práce.

Už jsem o změně přemýšlela. Intenzivně hledám jiné příležitosti. Ale řekla jsem si už na začátku, že to vydržím v bance alespoň rok. Pak budu mít zkušenosti a větší šanci najít si něco zajímavějšího a lépe hodnoceného. Alespoň získám různé certifikace, které se můžou hodit vždy.


Pak je tu ale ještě věc, ze které jsem nadšená. Konečně jsem se nastěhovala do bytu, zařídila vše potřebné, skoro se dostala na mizinu a plánuju si pořídit králíka. Zatím je to ve fázi, že počítám prvotní a měsíční náklady a čtu příručky, ale čtyřměsíčního mazlíka mám vybraného. Nevím jestli je to chlapec nebo holčička - to je mi celkem jedno. Jen doufám, že si sedneme a ten vztah bude fungovat a já toho prcka neutrápím nebo nepřecpu. Máma vymyslela opravdu inteligentní řešení - až prý vyroste nebo jej nebudu chtít, tak prý půjde na pekáč. Bylo docela vtipné vidět výraz prodavačky ve zverimexu, když si myslela, že to máma myslí vážně.

Tím se dostávám k podstatě masky. Pro někoho je to milá tvář, pro jiného být drsňákem. Pro mě je to ironie, kterou miluji a práce, která mě živí.

Pac a pusu



Atia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama